Mateřská škola

Mateřská škola Bartošovice v Orlických horách má svoje www stránky www.skolkabartosovice.cz

„Není důležité dosáhnout v MŠ dokonalosti a přísnosti, ale teplé lidskosti, která dá dítěti pocit lásky a jistoty!“

Budova MŠ se nachází v rekreační obci Bartošovice v O.h.

Byla otevřena 1.května 1948. Zapsaných dětí bylo 35. Zařízení MŠ obsahovalo staré věci roztroušené po vesnici. Za pomoci žáků Národní školy byl nábytek přivezen, opraven a dán k používání. Dnem 1.září 1950 byla osamostatněna „ správa mateřské školy“.

Dnešní jednotřídní školka s dětmi ve věku 2 - 6 let (kapacita až 25 dětí) se nachází v přízemní části budovy společně s výdejnou-jídelnou.

Ve všech výchovných činnostech pracujeme se společným námětem "Český rok“ a s „Rámcovým vzdělávacím programem“ v každém ročním období. Dodržujeme různé tradice, kulturní a sportovní akce za účasti rodičů (besídky, divadla, výlety, lyžařská škola na protějším kopci s vlekem, turistika do okolí, keramika v chráněných dílnách apod.)

Zdejší školku navštěvují i děti z Rokytnice v O.h. a Neratova.

Základní škola speciální

Dne 1.9.2014 zahájila výuku základní speciální škola v budově zrekonstruované budovy školy a školky. Škola má dvě třídy pro celkem 12 žáků, má schválený školní vzdělávací plán a je registrovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Je zřízena Sdružením Neratov. Určena je žákům s mentálním a kombinovaným postižením a žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Dne 1. září nastoupilo do školy prvních osm žáků. Škola děkuje všem sponzorům a dobrovolníků,, kteří pomohli v její realizaci.

Více informací o činnosti školy naleznete na www.zakladniskolaspecialnineratov.cz

Něco z historie bartošovické školy
Rok založení první školy v Bartošovicích je v pramenech udáván 1730. To již z nařízení císařovny Marie Terezie byla školní docházka povinná. Místo první školy není známo, ale vzhledem k tehdejším podmínkám se mohlo učit téměř v kterémkoli domě. Prameny uvádějí, že školní budova byla malá a pro zchátralost byla zbořena a postavena nová. To bylo již v 19. století a jedná se o nynější čp.28 u kostela. I přes nařízení o povinné školní docházce mnoho dětí do školy nechodilo a když, tak sporadicky, převážně v zimě, kdy bylo méně práce v hospodářství.Ale i děti řemeslníků na tom nebyly lépe. Ty se musely zapojovat do výroby, aby se rodina vůbec uživila.

Také učitelé neměli na růžích ustláno. Hospodáři a řemeslníci je k životu prostě nepotřebovali. Učitel kromě vyučování pouze základních předmětů jako vyučovací jazyk (tehdy to byla němčina), počty, čtení a psaní, musel si přivydělávat hraním na varhany v kostele, rozepisováním a úpravou notového materiálu pro muzikanty a zpěváky. Také dostával malou odměnu za službu při pohřbech, svatbách, křtinách a za zvonění na kostelní zvony při různých příležitostech. Od obce mu byl propůjčen kousek pole a louka, od panstva dostával dřevo, ovšem v kmenech, takže si ho musel zpracovat. Školné od rodičů dětí dostával převážně v naturáliích a musel je velice přemlouvat, aby vůbec něco dostal. Také údržba školy a pořizování školního nábytku a pomůcek nebyla jednoduchá záležitost.
Později s rozvojem školství přibývaly vyučovací předměty.K základnímu vzdělání se připojila manuální zručnost, práce na zahradě, tělesná zdatnost, náboženství a zpěv.

Již na začátku 20. století škola musela mít školní zahradu, cvičiště a krytý prostor pro cvičení v zimě. Učitelé s dětmi chodili na poznávací výlety do blízkého i vzdáleného okolí, sáňkovali a později i lyžovali.

V roce 1891 byl položen základní kámen nové školní budovy a o rok později byla tato slavnostně vysvěcena a předána k používání. Budova složí svému účelu dodnes, pouze s desetiletou přestávkou v roce 2004, byla škola zavřena pro nedostatek žáků. Předešlá škola sloužila později postupně jako truhlářství ,sídlo finančí stráže, místní národní výbor spolu s veřejnou knihovnou a ordinací lékaře, obecní úřad a nakonec jako byty. Vzhled nynější školy se radikálně změnil v šedesátých letech 20.století, další rekonstrukce z dnešní doby velice pozvedla kvalitu prostředí. O stáří budovy svědčí pouze historické kamenné schodiště s dvěma sloupy a zábradlím z umělecké litiny.
Škola byla původně německá, po založení české menšinové školy v r.1920 po jejím krátkém působení v tehdejším č.p.146 (dnes je na domě pamětní deska, je to zelený dům ve středu obce) se do budovy přestěhovala i česká škola. Česká menšinová škola začínala se sedmi žáky, později s devatenácti, když sem začaly chodit děti ze Zaječin a Bubnova. Česká škola musela budovu opustit v roce 1939 po vpádu hitlerovských vojsk do Čech a odtržení pohraničí.

Během 2.světové války školu obsadili němečtí vojáci a v roce 1945 československá armáda. O nelehkých podmínkách obou škol svědčí i to, že v zimě se vzhledem k počasí a množství sněhu děti nemohly dostávat do školy, načež kolář již v dvacátých letech věnoval škole několik párů lyží. I přesto v každé době byla škola v Bartošovicích nositelkou kultury. Většina akcí byla přístupná veřejnosti.

Po roce 1945 byla škola již jen česká, ale vzledem k dosídlování pohraničí zde bylo až osm národností současně a zdaleka ne všechny děti uměly česky. I v tomto období obnovování školy byly velké potíže se zařizováním tříd a kabinetů, škola byla vojáky dost zpustošená.
V květnu 1948 v přízemí byla umístěna mateřská škola, také školní jídelna na sebe nenechala dlouho čekat. V době některých rekonstrukcí se také vyučovalo na zdejší faře.

V devadesátých letech dvacátého století vznikla školní družina, která spolu se školou a školkou dál nesla tradice vzdělávání a kultury. Historie školy v Bartošovicích je tak dlouhá a členitá, že se nemůže vejít do krátkého zápisu.
Je jen logické, že zde byla otevřena speciální škola, která oživí tento dům spolu se školkou, ale pomůže i ke zpestření života v obci.
                                                                                                                                                                                                                 Petr Zámečník.
         Prameny:Kronika České menšinové školy
                       Průvodce výstavou pro řemesla a hospodářství Bartošovice 1929,překlad z němčiny J.Neškudlová a P.Zámečník
                       Vyprávění pamětníků